Dnes to bude male historicke okenko. Kdysi se me jeden mexican v USA ptal, kdy je v Cechach ‘Independence Day’. Prislo mi to jako hodne divna otazka, jako kdyby v kazde zemi mel byt independence day. Jenze on skoro v kazde byvale kolonii independace day je. A protoze cela amerika byly kolonie, tak vsude maji oslavy nezavislosti.

Panama to ma jeste o trochu slozitejsi. Vcera (3. listopadu) oslavili prvni den nezavislosti – oddeleni od Kolumbie. Dneska je svatek vlajky (takova mala oslava nezavislosti). Desateho maji “Grito de Independencia” – oslavu prvniko povstani za nezavislost. A konecne 28. listopadu maji den nezavislosti na Spanelsku (tenhle asi slavi spolecne s Kolumbii). Vsechno v listopadu, ale samozrejme v jine roky.

Je s podivem, ze nemaji den nezavislosti Kanalu na USA. Asi proto, ze nevychazi na listopad. Anebo proto, ze uz nikdy nebudou na USA skutecne nezavisli, ani kdyby hodne chteli.

Vsechny svatky samozrejme znamenaji, ze se v listopadu skoro nepracuje. Kazdy den musi byt oslaven pochody a bubnovanim. A na bubnovani je potreba poradne trenovat. Takze rijen i listopad se v centru mest pres den a obcas ani v noci neda spat. Minulou nedeli jsem se odpoledne vratil z neuspesneho vystupu na Vulcan Baru (blog post comming), chtel jsem se konecne vyspat, ale neslo to. Neslo nic, ani divat se na televizi, protoze pod okny trenovali bubnovani.

No a dneska bubnovali naostro. Jsem sice par stovek kilometru jinde, ale bubny zni zase jako bubny. A zase primo pod okny hostelu. Aspon jsem to mohl sledovat z balkonu. Kdyz se mi nechce spat, tak je to vlastne docela prijemna hudba (i kdyz nevim, jak se mi podarilo to nahrat na muj lowcost telefon).

Původní nápad dojet z Prahy do Londýna na kole jsem nakonec úplně nedotáhnul do konce. První kus jsem jel autem, pak docela dlouho na kole, ale občas vlakem a nakonec už tak foukalo, že jsem jel vlakem a trajektem a vlakem a vlastně poslední den jsem kolo jen tahal s sebou. I tak to ale bylo kolem 900km v sedle where I am” to vypadalo, že moc nejedu, ale hlavně Main se klikatí, takže jsem fakt jezdil kolem stovky denně).

Main und Rhein at EveryTrail

Německo je divna země. Všechno je až moc organizovane. I na cyklostezkach. Na každé je napsáno, jestli tam smí mopedy nebo ne, jestli je obousměrná, kde končí, kam vede (ale i tak se dá ztratit),…
A někdz vede fakt hnusnými oblastmi, jindy pěknými. Ale hlavně je v německu pořád hluk. Nikdy se mi nepovedlo spát tak, abych v noci neslislyšel dalnici, vlak, nakladni lodě nebo letadla, nebo víc techto věcí najednou. Prej je to pro to, že jich je moc na malem území říkal jeden spolucyklista. Objektivně je to asi pravda, ale už jsem to slyšel i v horším kontextu.

A celou dobu jsem se živil Bratwursty a pivem. V tomhle je to sympaticka země, pivni kultura OK.

Po cestě jsem skoro nikde moc nezastavoval, ale někde přece:

• U Bad Staffelstainu jsem vylezl na kopec. Hned poránu. To byla super vyhlídka nad mlhou v údolí, fotky z tohohle foťáku zatím nemám.
• Byl jsem v muzeu valky (nešlo nezastavit, letadlo bylo nad cyklostezkou). 200EUR bankovka a 3EUR v mincich je skvělý trik, jak dostat slevu na vstupné, když po ránu nemají drobné.
• Würzburg je moc pěkný město.
• Frankfurt jsme jen rychle projeli, i když asi taky bude pěkný.
• Mainz je super město se super katedrálou. Tam prý korunovali 7 císařů. Ale pak podle jiných spolujeydců prý ne. Tak nevím, ale je dobrá.
• Koblenz je pěkný.
• Kolín měl být dobrý. Ale nakonec jsme byl trochu zklamanej. Brownfields bydlení v bývalém přístavu je asi super, to je moc pěkná čtvrť. Ale hlavně mi všichni doporučovali katedrálu a ta mě moc nenadchla.
• V Bonnu jsem byl jen na kafe a net, takže těžko řict.
• Düsseldorf jsem jen projel, ale nábřeží je moc pěkné.
• Duisburg je hnusnej. A to jsem ho vlastně z většiny minul a bloudil po hrozných předměstích.

Spal jsem pořád po kempech, kromě dvou výjimek. Jednou jsem to u Mainu zabalil ve křoví, kde normálně přes den kempujou rybáři. Ale stan jsem stavěl až za šera a až když začínalo pršet, takže bylo jasný, že už nikdo kolem nepůjde. Podruhý to bylo před Wertheimem ve skautské chatce, kde mi celou noc dělala společnost veverka, co dělá zvuky asi jako sele, když ho někdo chce kuchnout.

Na hodně místech jsem jel přívozem. Na Mainu jsou to malinký loďky na malé řece, ale na Rýnu jsou to malinké loďky kličkující na velké řece mezi daleko většíma loďkama.

Holadsko jsem si moc neužil. Když už několikátý den zase střídavě pršelo a navíc foukal čím dál silnější vítr, tak jsem si uvědomil, že to asi nemusím dělat, trpět proti větru, a šel jsem na vlak. Když jsem odpoledne nasedal na Hoek van Holland na trajekt, tak už foukalo tolik, že skoro nešlo v poryvech chodit. No a na trajektu jsem fakt nemohl usnout, jak to houpalo. A to to byl trajekt velikosti Berouna. No a v Anglii jsem to taky dojel vlakem, protože všichni spolucyklisti říkali, že i kdyby nefoukal pořád ten vítr, tak by to bylo ještě další dva dny po hnusných silnicích v dešti.

Super bylo, že jsem pořád potkával spolucyklisty. Pořád. Trochu horší bylo, že až na drobné vyjímky fakt nebyli moje generace (moji vrstevníci prý sedí doma u televize). Ale na fyzických výkonech to nebylo znát, spíš jsem to byl já, kdo se schovával do závěsu v peletonu.

Takže kolo i já jsme cestu přežili. Kolo už je zase trochu přestrojený a Míša už ho má v Londýně. Zatím jako dekoraci. Ale časem určitě budou další příběhy tohohle kola tady.

Takže single mi nestačil. Nejdřív jsem ho trochu rozbil, ale nepamatuju si, jak se to stalo. To mi trochu roztrhalo omotávku na řidítkách, rozbilo přilbu, rameno, bradu a koleno. Nicméně na druhou stranu jsme si mohl vylepšit řidítka na nový level černobílé souhry.

Pak jsem koupil nové zadní kolo. To je aktuálně nejdražší část celého kola, asi dražší než celý zbytek - necelých 1800 Kč u funbikes. Naučil jsme se s nýtovačkou, zkrátil řetěz, vyměnil šlapky, vyhodil beztak nefunkční přehazovačku a voilà - krásná festka je na světě. Pro větší bezpečí v noci jsem ji oblepil odrazkama.

Na bike porn promítání jsme ještě koupil stylovou samolepku. Momentálně je to nejstylovější kolo široko daleko. Už jen vyměnit ten nudný řetěz a bude to.

Jo a přehazovací páčky odmontované už minule mají nový život ve větroni. Vypouštěj vodu z pravého a levého křídla.

Vyhodil jsem:

• velký převodník
• přesmykač
• obě přehazovací páčky, jejich lanka a bovdeny
• půlku beranů (uříznul jsem otočené berany a jsou z toho takové DIY bullhorny)

Rozpočet celkem 203,50 Kč:

• Pilka na železo (na uříznutí beranů) … 89 Kč
• 5x podložka na přidělání menšího převodníku (po odmontování velkého byly šrouby moc velké a bez podložky je nešlo dotáhnout) … 5×0,90 = 4,50 Kč
• Lanko do přední brzdy… 10 Kč
• Krásná bílá omotávka na řidítka … 120 Kč

Prostě paráda za pár hodin práce, z čehož nejvíc času mi zabralo přijít na to, jak se odmontují brzdy a jak se pak zas namontují. Přední brzdu jsem odmontoval destruktivně, tak proto ten výdaj 10 Kč.

Pak mi to samozřejmě nedalo a musel jsem ho hned projet. Jet do lesa nebo ven z Prahy mi přišlo s tímto designovým kouskem trapné, tak jsem se poprvé v životě jel projet do centra. Na náplavku, na Malou stranu, na Staromák. Super.

Plán na nějaký další víkend: festka (fixie). Nemáte někdo přebytečné zadní kolo s pevným nábojem (třeba z dráhového favorita)?

Fotky
Vyjížďka: 1. Singlespeed test

EveryTrail – Find the best hikes in California and beyond

Statistics:

Overall map:

View Larger Map

Photos:

Technicky jde o upravený WordPress. Žádný kouzla, žádný nákupní košík ani placení kreditkou. Prostě místo příspěvků do blogu, krátké anotace knih a navíc jednoduchý formulář pro objednání. Easy, easy, teď mě jen zajímá, za jak dlouho si to na sebe vydělá.

Takže ve zkratce: Deep Tagging je tagování částí obrázků, zvukových nahrávek a videa a odkazování na tyto části. Něco jako #relativní odkazy v HTML, které lze navíc otagovat.

Kromě veotag (výše zmíněná investice) se tímto konceptem zabývá více webů. flickr a Zooomr umožňují tagovat části obrázků. Pro video se mi zdá nejlepší služba SceneMaker, která umí otagovat scény z videí na Google Video, YouTube, Metacafe a DailyMotion, takže je možné otagovat filměčky už dávno uploadnuté bez jejich migrace na jinou službu à la veotag. Například scénu z 66 Seconds, kde hraju.