Václav Dolejší píše ve včerejší Mladé frontě o 650-ti nedárcích registrovaných v registru anti-dárců orgánů:

650 lidí v ateistické zemi – je to hodně, nebo málo? Jak se to vezme. „Na deset milionů obyvatel je to málo a pro transplantační medicínu a nemocné je to dobře,“ míní Eva Pokorná z České transplantační společnosti. „I ti, co odmítají, by si ale měli uvědomit, že jednou mohou transplantaci potřebovat oni sami nebo někdo jejich blízký.“

Naopak Barbora Pavlíčková z registru „odmítačů“ si myslí, že lidí, co nechtějí dát orgány, je ve skutečnosti daleko víc. Ale často vůbec nevědí o tom, že se kvůli tomu musí někam zapsat. „Nejvíce lidí se k nám přihlásilo hned na počátku existence registru, kdy se o tom hodně mluvilo. Jen za první čtyři měsíce se zaevidovalo tři sta lidí,“ popisuje Pavlíčková.

Tento registr umožňuje definovat, které orgány si registrovaní přejí darovat a které ne. Také může dárce-nedárce připojit další podmínky, jako např. kterým konkrétním lidem nesmí být jeho orgány darovány. Článek zmiňuje pána, který nechce darovat orgány současným ani budoucím politikům (zřejmě myšleno budoucím jako v době transplantace, ne že by mu pak to srdce vrátili, když by příjemce vstoupil do strany). Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby v registru mělo několik lidí rasistické podmínky, nicméně toto podezření se mi nepodařilo nikde ověřit.

Otázka zní: Jak ovlivňuje registrace nedárce jeho šanci orgán dostat? A měla by vůbec?

Osobně si myslím, že by bylo jenom fér, aby nedárci zároveň museli podepsat, že si nepřejí být příjemci. Nicméně tak jednoduché to není a ve zdravotnictví nemůže být všechno fér. Oko za oko je nebezpečný princip. Uplatňovat stejný princip na dárce krve by zbytečně stálo hodně životů.